Komentáře: Co já vím?

Od: Anonym

Anonym — Sat, 27 Feb 2016 11:22:59 +0000

Od: belansky

belansky — Wed, 08 Dec 2010 11:43:26 +0000

Souhlasím
Kdybych chtěl někomu nevímjak pomoci a byl na podpoře a sám se tak tak držel, nedal bych asi nic. A je asi opravdu otázka, zda má smysl opravovat stavby, zaplavené několikrát za rok. No a jaderné zbraně v Pákistánu a leckde jinde tam, kde je může použít kdokoliv proti komukoliv, to je, stejně jako ekologické problémy, strádání většiny lidstva a nenažranost lidí, zlý sen dneška.

Od: belansky

belansky — Mon, 30 Aug 2010 07:52:12 +0000

Ano, jsou i rizika méně viditelná, než velká voda. Domy, ničené
dopravou, těžkými auty a kamiony, tornádo na Blanensku…. Praskliny ve stěnách nezajímají média, necloumají emocemi diváků a přitom jsou stejně ničivé, jako velká voda. Otázka nestojí, zda pomáhat, nebo nepomáhat, ale jak najít řešení, která pomohou jednou pro vždy. Což v případě velké vody jsou ty poldry, sypané hráze, moudrá správa a údržba krajiny a toků a lidi co nejdál od vody. Paradoxně ne vodu spoutat betonem a nákladnými projekty, ale vrátit jí svobodu a jít jí z cesty.

Od: Witch

Witch — Sat, 28 Aug 2010 09:48:02 +0000

Je to logické
nejne v případě, že jsou vyplaveni lidé na jednom místě vícekrát. Mnoho katastrof přináší pohled na mnoho jiných běd. Pokud mohu, pomůžu tam, kde se to moc čekat nedalo, případně momentálním zoufalcům (včetně opakovaných) zkusím nějakou pomoc vyšťárat. Což letos poněkud „splněno“ mám.
Jenže sama musím koukat na to, co a jak by se mohlo stát, protože já zase znám klepání baráku. Na zemětřesení se tu nepojišťuje, takže holt musí být nějaká rezerva a víc se rozprostírat do šířky, než výšky. Ostatně, máme tu starou trhlinu, která poněkud odděluje přístavek. Odlehčili jsme verandu a poslední vrtění se nijak neprojevilo. Zkrátka naše rodina musí pracovat s těmi podmínkami a nebezpečím, jaké má.

Od: petercz

petercz — Thu, 26 Aug 2010 07:27:29 +0000

K článku
Samozřejmě jsem nepostihl všechny aspekty věci, to by byl článek moc dlouhý. Šlo mi o jediné – že nejlevnější bude pro všechny, kterým voda teče domů několikrát za rok, i pro stát a tedy pro daňové poplatníky, když ti nejohroženější dostanou možnost bydlet jinde. Nevyzpytatelnost tzv. bleskových povodní z lokálních přívalů ukazuje, že nebezpečným může být každý potok. NEPOVOLIT nové domy v rizikových místech by měla být samozřejmost. Co se týče Pákistánu, máte 100% pravdu. Jak víme, zda pomoc dostanou potřební, nebo se s ní bude kupčit a peníze poslouží ne zaplaveným, ale islámským fanatikům?

Od: Aleš Balcar

Aleš Balcar — Wed, 25 Aug 2010 16:38:20 +0000

tabuizovaná úvaha
Tento styl argumentace má něco do sebe, ačkoli lze leccos namítat (některé oblasti vyplavily přívalové deště, aniž by se nacházely blízko u řeky, ne každý byl vyplaven vícekrát apod.).
Podobnou otázku řešili před několika dny na BBC, když se snažili dopátrat příčiny, proč lidé posílali peníze na Heiti a neposílají na Pákistán.
Odpovědí bylo, že letos se sešlo katastrof příliš a lidé (navíc postiženi krizí) už prostě tolik dávat nechtějí.
Můj osobní problém s Pákistánem je, že:

1) Stát, který si může dovolit jaderné zbraně (od r. 1998) a jednu z největších armád na světě, by se měl také umět postarat o vlastní obyvatele v krizových situacích.

2) Peníze mohou snadno skončit v rukou Talibánu, nebo v lepším případě za nehty místních státních úředníků a jejich kamarádů.