Reklama
 
Blog | Peter Belanský

Co já vím?

Co já vím o trápení? Byl jsem vtažen do diskuze, zda pomáhat, či nepomáhat postiženým povodněmi. Řekl jsem - poprvé dám co nejvíc. Podruhé méně. Potřetí nic. Byl jsem zpražen přísnými pohledy, počastován výtkami. Styděla bych se za vás, být vy můj syn, holenku, řekla  mi paní, která poslala asi dvacet esemesek na různá dárcovská konta. Jenže já jsem viděl nové domy, vyplavené podruhé, potřetí, stojící pár metrů od vody. Takže? Jsem sobec? Jeden  pitomec ty domy povolil, druhý postavil a teď - pomoz, kdo jsi na suchu!

Po prvních velkých záplavách na Moravě jsme slyšeli mnoho slibů. Suché poldry, návrat říčních břehů co nejblíž k přirozenému stavu, meandrující toky, místo narovnaných nesmyslně podle pravítka…. A obnova lužních lesů. A prevence, tedy nepovolit ani kůlnu v rizikové oblasti. Bla bla bla… Po velké vodě v Čechách znova. Sypané hráze, suché poldry, zdravá krajina, lesy…. Bla bla bla….. Pak chvíli klid a potom povodně v podstatě kdekoliv.

I díval jsem se na obrázky a poslouchal. Samozřejmě je mi líto lidí, kterým voda vzala doslova vše, kromě holého života. Oželím i tu navrhovanou povodňovou stokorunu, i když by výsledné čtyři miliardy nestačily na sanování škod ani na Liberecku.  Neměl jsem ale vidět ty nové domy pod vodou. Budeme tedy my, suchozemci, platit daněmi, charitou a nevím čím ještě, každé dva roky nové domy, silnice, mosty a automatické pračky smolařům u vody? Státní pokladna má své limity. Ovšem ochota pomáhat také. A zase otázky. Kde jsou sypané hráze, suché poldry, nové domy dál od vody? Kde meandrující řeky a stromy na březích, místo betonu? Bla bla bla…

Určitě levnější by bylo postavit  moderní řadové montované domky dál od vody. Potomci by si později postavili zděné, kdyby chtěli. Lužní lesy, tedy jejich žalostné zbytky v ČR zadrží více vody, než soustava přehrad  na Vltavě. Nemít pole až na břeh, to respektoval dříve každý sedlák i bez VŠ v oboru ekologie, nebo zemědělství. Včera jsem slyšel postesk představitelů Člověka v tísni – lidé letos posílají zhruba třicet procent dřívější pomoci. A to do loňska patřili obyvatelé Česka mezi přeborníky v tom ohledu. Inu, i přeborníky válcuje krize a pak – sanovat stále dokola povodňové škody, nebo MYSLET dopředu a něco dělat? Viděl jsem i dobré příklady, jedna obec místo golfového hřiště postavila sypanou hráz a vyšla z ohrožení s několika šrámy. A chvalme Krčína, jeho Rožmberk vydržel, několikrát se zvětšil a Veselí neplavalo.

Reklama

Jsme blbější, sobečtější, než Krčín? Nevím. Rozhodně říkám na rovinu – na sanaci povodňových škod kdekoliv v ČR dám nadále jen to, k čemu budu státem donucen. VÍC ŇYC. Bydlím v garzonce v Praze a nikdo mě nesponzoruje. Také by se mi líbil patrový dům někde jinde. V přírodě, na dohled od řeky…. Jsem kluk z vesnice, k Dyji nedaleko. Nebo že bych tu garzonku v Praze vyměnil za domek na Lužnici a modlil se, aby mi ho vzala voda? Pak bych si s pomocí státu, dobrých lidí a daňových poplatníků postavil lepší, větší, výstavnější…. Tedy pokud bych přežil, samozřejmě. Ale těch třicet procent od dobrých lidí, to ne, to by na dvě patra a dvě garáže nestačilo.  Možná dožiju v garzonce. Ale v Praze a daleko od jakékoliv vody. To jde.

Voda nám ukazuje, že nás na březích řek nechce. Vlastně kdejaký potok nám to říká jasně a srozumitelně. Když to nebudeme respektovat, nebyly letošní povodňové škody zdaleka poslední. Jsem nelida a sobec? Tehdy na Moravu jsem s kolegyní poslal tisíce. Potom na stejný průšvih v Čechách ještě víc. Teď posílám na gorily. Není jich více jak 6 miliard, jako nás. Neškodí svému životnímu prostředí. Potřebují naši pomoc stejně naléhavě, jako lidé, postižení povodněmi. A třeba těch horských je ve volné přírodě posledních 750. Takže si nějak nejsem jist, kdo má přednost. Promiňte.